Je únor 2026 a naše banda Vláďa, Láďa a Petr vyráží za potápěním na Rakouské jezero Attersee. Naše víkendové potápění může začít. Někdo je v téhle době na sněhu a my strávíme víkend pod hladinou.
Vyrážíme v pátek po práci a okolo 19 hodiny jsme na penzionu ROSSLWIRT-Rast . Tady máme zaplaceno ubytování. Penzion, kde se ubytujete za rozumnou cenu a relativně kousek od jezera.
Potápění začínáme v sobotu, kdy se přesouváme na jezero Attresee na lokalitu Ofen.
Voda je naprosto luxusní s průhledností 30 + no prostě bomba. Jen je třeba se dobře obléct ,voda je pořádně vychlazená. Jdeme si užít trošku té hloubky v křišťálově čisté vodě. Padáme až do hloubky téměř 60 metrů. Tady to pomalu otočíme a zas míříme do mělčích vod.
I tak někteří z nás nabírají téměř 15 minutové deco. Po 40 minutách se shledávame všichni v pořádku na břehu. I když zas taková idylka to není. Láďovi praskla krční manžeta a tak je téměř po pás mokrý a navíc zřejmě s lehkou dekompresní příhodou. Po ponoru mu začala vyrážka na rameni se svěděním. Petr totálně promrzlý ,kdy jeho zřejmě slabý podoblek moc neplnil svou funkci. Jen moje maličkost naštěstí v teple a v suchu. Nový oblek s podoblekem od Agamy je fakt super.
Přesouváme se na druhou stranu jezera na lokalitu Nusdorf, kde ohříváme gulášek k obědu od hotovky.cz a po obědě jdu už do vody sám. Kluci stále promrzlí zůstávají na břehu.
Dávám si půl hodinku na této překrásné lokalitě. Pomalu bych řekl, že je to nejkrásnější nenáročná lokalita tady na jezeře. V letních měsících tu uvidíte hejna rybiček jako v moři. Dnes bohužel ani čudla ale i tak jsem, si užil krásný ponor.
Přesouváme se na penzion a dáváme si odpolední odpočinek. Láďa kouká do počítače a přesvědčuje se, že žádnou dekompresní zastávku nezanedbal a i přes to se mu objevila červená virážka na zádech. Naštěstí k večeru to pomalu mizí a je zas v pořádku. Vyrážíme povečeřet do místní restaurace.
Uteklo to jako voda, je neděle ráno a my míříme zpět k nám na západ Čech.
Říjnový prodloužený víkend na Lago di GardaJe říjnový prodloužený víkend a já s kolegou Láďou Račákem vyrážíme za potápěním na jezero Lago di Garda. V pátek odpoledne sedáme do auta a okolo 21:30 už jsme za hranicemi Itálie. Tady si dáváme pauzu, přespáváme a ráno pokračujeme dalších 200 km na místo.
Dorážíme na naši lokalitu, do městečka Riva. Jsme zde kolem 9:00 ráno, což je tak akorát, protože parkoviště se rychle plní. Konají se tu jachtařské závody a lidí je opravdu hodně. Není na co čekat – oblékáme suché obleky a pomalu se suneme k vodě. Ve vodě už jsou první místní potápěči.
Bohužel zjišťujeme, že viditelnost není nic moc. Na naše poměry je voda pořád krásná, ale bývá to tady daleko lepší. Otevírá se až od hloubky 30 m, kde je pak vidět opravdu daleko. V horních vrstvách je viditelnost jen kolem 6 metrů. Při prvním ponoru se dostáváme do zhruba 50 m, kde otáčíme a stoupáme po vyznačených trasách. Ikonou tohoto místa je socha Krista umístěná pod hladinou.
Přesouváme se k tunelu, kde je malé parkoviště asi pro osm aut. Jedno volné místo naštěstí nacházíme, parkujeme, vyndáváme kompresor a pouštíme se do práce. Potřebujeme naplnit všechny prázdné lahve, takže nám to trvá zhruba tři hodiny, ale máme hotovo a jsme připraveni na další potápečský den.
Druhý den.
Ráno vstáváme a hned za časného svítání jdeme do vody. Je tu nádherná stěna, která údajně padá až do hloubky 300 m. Zanořujeme se do 56 metrů, kam se dostáváme už v osmé minutě ponoru. Otáčíme podél kolmé stěny skalního masivu a pomalu stoupáme zpět. Pod hladinou je krásná scenérie – skály pokryté spoustou slávek. Po zhruba hodině vylézáme lehce unavení, ale spokojení. Voda je tu tak čistá, že v 50 metrech je nádherné světlo a není třeba svítit.
Po ponoru přemýšlíme, co dál, a rozhodujeme se přesunout k jinému jezeru – Lago di Ledro. Po příjezdu si dáváme oběd v místní restauraci a vyrážíme k vodě. Vypadá luxusně – a také že byla… až do hloubky 12 metrů. Pak nás čekal silný zákal s nulovou viditelností až do 23 metrů. Tam už bylo jen ploché bahnité dno, takže otáčíme zpět do čisté vody a pokračujeme podél břehu v hloubce kolem 7 metrů. Po půl hodině vylézáme – delší pobyt neměl smysl. Ze břehu nádherně tyrkysová voda, ale pod hladinou totální „kekel“.
Začíná lehce pršet a řešíme, co dál. Druhý ponor zde smysl nemá, a tak balíme a přesouváme se do jiného státu k jinému jezeru.
Třetí den
Rakousko a NěmeckoJe večer, přespáváme na parkovišti u města Kufstein a ráno pokračujeme směrem na Mnichov, kde jsem našel místní potápěčskou lokalitu. Počasí se ale mění – v nížinách prší, ve vyšších nadmořských výškách padá sníh. Ráno se probouzíme a okolní kopce jsou bílé. Brrr, zima je tady.Blížíme se k Mnichovu. Jezero je hned vedle dálnice a je dobře přístupné. Přes webové stránky platíme vstupné a jdeme do vody. Je vidět, že jde o bývalou pískovnu – voda krásně čistá, celé dno pokryté rostlinami, hloubka maximálně 8 m. Pod hladinou je několik výcvikových plat, takže je jasné, že to místní využívají jako výcvikovou základnu. Ve vodě potkáváme pár štik a okounů.Po hodině vylézáme z vody a s ohledem na počasí, které vypadá tak, že by člověk nevyhnal ani psa nevyhnal , se rozhodujeme vydat domů – k nám na západ Čech.
Tím náš výlet končí.
Sport v Chebu
