Je druhý srpnový víkend a my vyrážíme zase pod hladinu naší přehrady. Dnes je vidět i ze břehu ,že to bude opravdu extra kalné. Nicméně ryby tam určitě budou i přes tu špatnou viditelnost. Dnes s sebou beru mojí ženu Dagi, aby se podívala na tu krásu. Protože vždycky říká ,,Ty jsi zase viděl něco pěkného a já nic ,,tak říkám, dnes půjdeš se mnou . Ona sice ty kalné vody nemá ráda ale dneska to snese a bude to stát určitě za to.
Hned po zanoření vidíme nebo spíš nevidíme pomalu nic, Je to opravdu silně zakalené .Viditelnost je tak maximálně metr +. Ještě že jsou pod hladinou natažené linky těmi správnými směry, aby jsme trefili na ta pěkná místa. Bez nich by to absolutně nešlo. Jak klesneme pod hloubku 7 m je vidět tak půl metru . Hned u prvního vraku potkáváme hejno malých okounků. Teď už vplouváme do stromořadí a v téměř v každém stromě jsou krásné ryby. Hned na prvním stromě nás vítá malej sumeček
A co další strom, to buď candát a nebo hezká štika. Na zakončenou na posledním stromě na nás čeká majestátní sumec. Tady náš ponor pomalu zakončujeme, protože viditelnost je opravdu špatná. Během pár vteřin co jsem se otočil, tak zjistím , že za mnou nikdo není. Vracím se na poslední místo, kde jsme se viděli, ale nikdo nikde. Teď už je to na každém z nás. To se bohužel v kalných vodách stává. Já nabírám směr na místo, kde jsme vlezli do vody. Dagi si musí poradit sama, je to zkušená potápěčka. Po zhruba třičtvrtě hodině jsme nakonec oba na břehu. Bylo to kalné, ale krásné, protože v těchto vodách člověk nikdy neví co na něj vykoukne. Přejeme oba hezkou podívanou.
Napsat komentář