Itálie jezero Lago di Garda

Říjnový prodloužený víkend na Lago di GardaJe říjnový prodloužený víkend a já s kolegou Láďou Račákem vyrážíme za potápěním na jezero Lago di Garda. V pátek odpoledne sedáme do auta a okolo 21:30 už jsme za hranicemi Itálie. Tady si dáváme pauzu, přespáváme a ráno pokračujeme dalších 200 km na místo.

Dorážíme na naši lokalitu, do městečka Riva. Jsme zde kolem 9:00 ráno, což je tak akorát, protože parkoviště se rychle plní. Konají se tu jachtařské závody a lidí je opravdu hodně. Není na co čekat – oblékáme suché obleky a pomalu se suneme k vodě. Ve vodě už jsou první místní potápěči.

Bohužel zjišťujeme, že viditelnost není nic moc. Na naše poměry je voda pořád krásná, ale bývá to tady daleko lepší. Otevírá se až od hloubky 30 m, kde je pak vidět opravdu daleko. V horních vrstvách je viditelnost jen kolem 6 metrů. Při prvním ponoru se dostáváme do zhruba 50 m, kde otáčíme a stoupáme po vyznačených trasách. Ikonou tohoto místa je socha Krista umístěná pod hladinou.

Přesouváme se k tunelu, kde je malé parkoviště asi pro osm aut. Jedno volné místo naštěstí nacházíme, parkujeme, vyndáváme kompresor a pouštíme se do práce. Potřebujeme naplnit všechny prázdné lahve, takže nám to trvá zhruba tři hodiny, ale máme hotovo a jsme připraveni na další potápečský den.

Druhý den.

Ráno vstáváme a hned za časného svítání jdeme do vody. Je tu nádherná stěna, která údajně padá až do hloubky 300 m. Zanořujeme se do 56 metrů, kam se dostáváme už v osmé minutě ponoru. Otáčíme podél kolmé stěny skalního masivu a pomalu stoupáme zpět. Pod hladinou je krásná scenérie – skály pokryté spoustou slávek. Po zhruba hodině vylézáme lehce unavení, ale spokojení. Voda je tu tak čistá, že v 50 metrech je nádherné světlo a není třeba svítit.

Po ponoru přemýšlíme, co dál, a rozhodujeme se přesunout k jinému jezeru – Lago di Ledro. Po příjezdu si dáváme oběd v místní restauraci a vyrážíme k vodě. Vypadá luxusně – a také že byla… až do hloubky 12 metrů. Pak nás čekal silný zákal s nulovou viditelností až do 23 metrů. Tam už bylo jen ploché bahnité dno, takže otáčíme zpět do čisté vody a pokračujeme podél břehu v hloubce kolem 7 metrů. Po půl hodině vylézáme – delší pobyt neměl smysl. Ze břehu nádherně tyrkysová voda, ale pod hladinou totální „kekel“.

Začíná lehce pršet a řešíme, co dál. Druhý ponor zde smysl nemá, a tak balíme a přesouváme se do jiného státu k jinému jezeru.

Třetí den

Rakousko a NěmeckoJe večer, přespáváme na parkovišti u města Kufstein a ráno pokračujeme směrem na Mnichov, kde jsem našel místní potápěčskou lokalitu. Počasí se ale mění – v nížinách prší, ve vyšších nadmořských výškách padá sníh. Ráno se probouzíme a okolní kopce jsou bílé. Brrr, zima je tady.Blížíme se k Mnichovu. Jezero je hned vedle dálnice a je dobře přístupné. Přes webové stránky platíme vstupné a jdeme do vody. Je vidět, že jde o bývalou pískovnu – voda krásně čistá, celé dno pokryté rostlinami, hloubka maximálně 8 m. Pod hladinou je několik výcvikových plat, takže je jasné, že to místní využívají jako výcvikovou základnu. Ve vodě potkáváme pár štik a okounů.Po hodině vylézáme z vody a s ohledem na počasí, které vypadá tak, že by člověk nevyhnal ani psa nevyhnal , se rozhodujeme vydat domů – k nám na západ Čech.

Tím náš výlet končí.