Slovensko 2026

Dva dny, stovky kilometrů, několik nezapomenutelných ponorů a pod vodou zážitky, na které budeme vzpomínat ještě dlouho. Slovensko nás tentokrát překvapilo nejen průzračnou vodou a přátelskými kapry, ale především nočním setkáním s desítkami úhořů a nádhernými dunajskými kanály plnými života.

Máme tu další z našich prodloužených víkendů a já s Dagi vyrážíme za novým dobrodružstvím na Slovensko. V plánu je návštěva Bratislavy, potápění v areálu Aquarea Čierna Voda a také průzkum známých kanálů Dunaje, na které jsem se těšil už několik měsíců.

Z Chebu vyrážíme ve čtvrtek večer, abychom část dlouhé cesty ukrojili ještě před nocí. Silnice jsou téměř prázdné a kilometry ubíhají nečekaně rychle. Ve 23 hodin překračujeme slovenské hranice a nacházíme nádhernou štěrkovnu s průzračnou vodou, kde trávíme noc přímo na břehu. Večer je tichý, hladina klidná a už tehdy tušíme, že nás čeká výjimečný víkend. Zde je odkaz na dobré spani u vody. http://Štrkovisko Oširíd 48.6256368N, 16.9879124E https://mapy.com/s/munavedapo

Páteční ráno začínáme prohlídkou Bratislavy. Slunce neúprosně pálí a už v osm hodin ráno teploty přesahují 30 °C. Navštěvujeme Bratislavský hrad a vyhlídku u restaurace UFO nad Dunajem, odkud je město jako na dlani. Přesto se naše myšlenky stále vracejí k tomu, co nás čeká odpoledne – k vodě a podvodnímu světu.

Oklo druhé hodiny jsme už v areálu Aquarea Čierna voda.

Po příjezdu k jezeru na sebe rychle oblékáme výstroj a mizíme pod hladinou. Okamžitě nás obklopí příjemný chlad a klid, který dokáže nabídnout jen svět pod vodou. Viditelnost přesahuje pět metrů a sluneční paprsky pronikající skrz hladinu vytvářejí nádhernou světelnou hru.

Do kapsy jsem si přibalil obyčejnou plechovku kukuřice. Netušil jsem, jaký úspěch bude mít. Sotva Dagi vysype první zrnka, z okolí začínají objevovat kapři. Nejprve opatrně, ale během několika okamžiků plavou doslova kolem nás a bez ostychu si berou potravu přímo z ruky. Sedíme nehybně na dně a jen si užíváme ten okamžik. Ryby ztratily veškerý strach a my jsme se na pár minut stali součástí jejich světa. Právě kvůli podobným zážitkům člověk potápění miluje.

Po zhruba pětačtyřiceti minutách se vynořujeme s úsměvem od ucha k uchu. Už teď víme, že tento den jen tak nezapomeneme. To ještě nevíme že to nejlepší nás ale teprve čeká.

Večer se vracíme na noční ponor. Jakmile se ponoříme do tmy, okolní svět se úplně změní. Kužely světel našich svítilen prořezávají černou vodu a odhalují život, který přes den zůstává skrytý. Doufáme, že potkáme alespoň několik úhořů, ale realita předčí všechna očekávání.

Najednou je vidíme všude. Místy jsme měli pocit, že se stačí otočit kterýmkoli směrem a objeví se další. Bylo to doslova úhoří rodeo – fascinující podívaná, jakou jsme dosud nikde nezažili, pozorujeme úhoře jak hoduje na mrtvé rybě.

Ponor trval jen asi půl hodiny, intenzita zážitků byla tak silná, že nám připadal mnohem delší. Když jsme se vynořili, oba jsme věděli, že právě tenhle okamžik bude patřit k vrcholům celé výpravy.

Sobotní ráno už tak veselé není. Já bojuji s pořádnou rýmou a Dagi začíná pobolívat v krku. Chvíli zvažujeme další ponor, ale nakonec vítězí rozum. Někdy je lepší skončit v nejlepším a uchovat si krásné vzpomínky, než zbytečně riskovat.

Po snídani se přesouváme na odtokové kanály Dunaje. Jejich průzračná voda nás znovu uchvátí a potvrzuje, že jde o jednu z nejzajímavějších lokalit široko daleko. Jsme tu už potřetí a s radostí sledujeme, jak se místní příroda mění. Po loňském roce, kdy jsme nezahlédli jedinou užovku, se tentokrát zdá, že je ekosystém opět v rovnováze. Potkáváme malé hadí „prcky“ i větší dospělé jedince. Pozorovat pod vodou užovku, která se ladně pohybuje jen pár centimetrů od masky a zvědavě si vás prohlíží, je zážitek, který nahání respekt i obdiv zároveň.

V sobotu večer se vydáváme na dlouhou cestu zpět do Čech. Před námi jsou stovky kilometrů, ale v hlavě nám stále běží obrazy z posledních dnů – kapři přijímající potravu z ruky, noční rej úhořů i tiché setkání s hady v dunajských kanálech. Byl to víkend plný nezapomenutelných okamžiků, který nám znovu připomněl, proč se pod hladinu stále tak rádi vracíme.