Ponor na Jesenické přehradě – 3. srpna 2025

Po čtrnáctidenní pauze jsem se dnes konečně vydal pod hladinu naší Jesenické přehrady. Voda sice vypadala kalnější než obvykle, ale říkal jsem si, že možná mě pod hladinou něco překvapí. Byly dvě hodiny odpoledne, když jsem se zanořil na své oblíbené místo.

Prvních pár minut nevypadalo vůbec slibně – průhlednost sotva půl metru. V hloubce kolem čtyř metrů se ale voda trochu otevřela a bylo vidět zhruba dva metry. Nebylo to nic extra, ale zaplaťpánbůh za to! Hned u první potopené lodě mě přivítalo hejno krásných okounů.

Jakmile jsem doplaval k prvnímu stromu, čekalo tam na mě překvapení – malý k.

Naštěstí mám na této lokalitě nataženou po dně nataženou trasu, která mi pomáhá trefit ta správná místa. Bez ní by bylo v takto kalné vodě téměř nemožné cokoliv najít.

Proplaval jsem celé stromořadí a téměř v každém stromě na mě čekala nějaká nádherná ryba. Největší radost mi udělali candáti – dnes už na Jesenici poměrně vzácní. Klidně odpočívali ve větvích stromů a vůbec jim nevadilo, že na ně svítím silným světlem, abych je mohl natočit. Občas se mezi nimi objevila i štika, ale ta v kalné vodě potápěče k sobě nepustí a rychle mizí do bezpečí.

Zlatým hřebem dnešního ponoru byl poslední strom. Tam na mě čekal překrásný sumec, odhadem kolem 120 cm. Skvělá tečka za 45minutovým ponorem, který mi připomněl, proč se mi i v této stále kalnější vodě líbí. Protože i v kalné vodě se dají zažít nezapomenutelná setkání.

Všem přeji krásnou podívanou.

Končí víkend a my jsme se znovu vydali pod hladinu naší čím dál kalnější přehrady. Tentokrát jsme zamířili na místo, kde kdysi stávala lidská obydlí. Z břehu vypadá voda stále krásně čistá, ale jakmile se ponoříme, její průzračnost rychle mizí a kal se zvedá s každým pohybem.

Přesto i v těchto podmínkách nacházíme známá místa. Proplouváme temnými sklepeními a pátráme po skrytých obrech naší přehrady. Bohužel tentokrát jsou sklepení prázdná.

Pokračujeme hlouběji, do temných hlubin, kde na hromadách cihel potkáváme spoustu menších sumců. Kde se ukrývají ti velcí, netušíme – dnes jsme na ně štěstí neměli.

Po nějaké době se mezi sutí starých domů objevují i candáti. Po 65 minutách strávených pod vodou vylézáme příjemně unavení, ale trochu zklamaní z kvality vody, která je rok od roku horší. Naštěstí tenhle pocit vyvážilo to, že jsme přece jen potkali spoustu hezkých ryb a bylo na co koukat. A tady je něco i pro vás – tak hezkou podívanou!