Je neděle, horko jak blázen a my se jdeme aspoň na chvilku zchladit pod hladinu. Dnes míříme do míst kde voda z velké části pohltila vesnici Jesenice. Pod hladinou jsou zde zbytky starých stavení a sklepení.A právě zde jsou ty správné schovky pro ryby.

A pár obrázků z ponoru najdete zde. Přeji hezkou podívanou.

Z Hracholusek až na Nechranice. Víkend, který stál za to

Je tu zase jeden volný víkend a já s Dagi vyrážíme za dalším dobrodružstvím po českých vodách. Původní plán byl jasný — začít na Hracholuskách a potom se přesunout na Nechranice. A přesně tak to také dopadlo. Jen trochu jinak, než jsme čekali.

Když jsme dorazili na Hracholusky, rychle nám bylo jasné, že tady dnes žádná sláva nebude. Voda stála za prd a představa pěkného ponoru se rozplynula během několika minut. Takže nebylo co řešit. Sedáme do auta a vyrážíme přes půlku západních Čech směrem na sever k přehradě Nechranice. A jak se později ukázalo, byla to opravdu dobrá volba.

Večer u vody

Na Nechranice přijíždíme v pátek večer kolem půl sedmé. Na našem oblíbeném místě naštěstí skoro nikdo není, jen o kus dál sedí pár rybářů. Rozbalujeme věci, zapínáme gril a užíváme si nádherný klidný večer u přehrady. Hladina je téměř bez pohybu, vzduch příjemně teplý a člověk přesně ví, proč podobné výpravy miluje.

Zítra ráno se podíváme pod hladinu.

První ponor k elektrárně Lomazice

Dopoledne konečně oblékáme výstroj a chystáme se do vody. Už ze břehu vypadá voda docela dobře, ale skutečnost člověk pozná až po zanoření.

Nebylo to úplně super, ale rozhodně ani žádná katastrofa.

Po zanoření plaveme zhruba deset minut v hloubce okolo tří metrů směrem k troskám elektrárny Lomazice. Zatopené prostory mají i po letech zvláštní atmosféru. Prolézáme jednotlivé části a hledáme velké ryby.

Dagi tam původně vůbec nechtěla, ale nakonec jsem ji přece jen přemluvil, aby ty obrovské zatopené prostory viděla na vlastní oči. A stálo to za to.

Když potom vyplouváme ven a držíme se kolem pěti metrů, konečně přichází okamžik, v který jsme dlouho doufali.

Sumec přes dva metry

Najednou se před námi objevil obrovský sumec. Opravdu obrovský. Délka přes dva metry a tělo jako torpédo.

Je až neuvěřitelné sledovat takový kolos pod vodou. Když plave přímo proti vám, člověk skoro přestane dýchat a jen si vychutnává přítomnost toho obra. Přesně kvůli podobným momentům stojí za to jezdit stovky kilometrů a trávit hodiny ve studené vodě.

Tohle byl jeden z těch zážitků, na které se nezapomíná.

Promrzlí, ale spokojení

Zpátky k místu, kde jsme lezli do vody, je to zhruba dvě stě metrů. Jenže v mokrém neoprenu už začíná být pořádná zima, a tak to po chvíli otáčíme zpět ke břehu.

Cestou míjíme hejna kaprů, která kolem nás jen rychle prolétávají. Doufali jsme také v candáty na hnízdech, ale tentokrát jsme nenašli ani jednoho.

Na břeh vylézáme oba promrzlí, ale maximálně spokojení. Vidět tak velkého sumce je prostě zážitek, který člověku zůstane v hlavě ještě hodně dlouho.

Nečekané setkání pod hladinou

Po obědě se rozhodnu vrátit do vody ještě jednou. Tentokrát už vyrážím sám zpátky ke stejnému místu. Třeba budu mít štěstí a obra potkám znovu.

Sumec se sice už neukázal, ale čekalo mě něco možná ještě neobvyklejšího.

S Dagi jsme při prvním ponoru proplavali dvě komory a já se teď rozhodl podívat ještě do třetí. A právě tam přišlo obrovské překvapení.

Do zatopené komory se nastěhovala rodinka bobrů.

Dva dospělí jedinci a dvě mláďata. Něco takového člověk pod vodou opravdu často nezažije. Svou přítomností jsem je zřejmě docela vyrušil, protože jeden z bobrů okamžitě vystartoval pod hladinu směrem ven. Chvíli jsem ho pronásledoval a podařilo se mi zachytit alespoň krátké video.

Byl to jeden z nejzvláštnějších momentů, které jsem kdy pod vodou zažil.

Slunce, balení a návrat domů

Po půlhodině lezu z vody znovu úplně promrzlý. Mokrý neopren už opravdu není nic příjemného. Naštěstí slunce pálí skoro třicetistupňovou silou a během pár minut mě jeho paprsky zase zahřejí.

Pomalu balíme věci, loučíme se s Nechranicemi a vyrážíme zpátky k nám na západ Čech — na Jesenickou přehradu.

A zase si říkáme, že právě podobné víkendy jsou ty nejlepší.