Dnešní den se na Jesenici se od rána nesl ve znamení pochmurného počasí. Déšť střídal vítr a obloha zůstávala zatažená. Ideální čas zůstat doma… ale pro mě znamenalo tohle sychravé počasí jediné – ideální podmínky pro ponor. Pod vodou totiž nefouká a ani neprší. A tak jsem se vydal sám do hlubin.
Cílem dnešní cesty byl Sumčí strom, dobře známé místo pod hladinou. Klesám do hloubky 6,5 metru a po zhruba dvanácti minutách klidného plavání jsem na místě. Strom je na svém obvyklém místě, pevně usazený v hlubinách jako němý strážce podvodního světa.
Chvíli se rozhlížím. A ve větvích stromu zahlédnu dva malé sumce – ještě miminka , ale už teď nádherná stvoření. Sleduji je s tichým obdivem, když v tom se mi znenadání před obličejem objeví obrovský sumec, odhadem přes jeden metr dlouhý. Vůbec jsem ho neviděl připlavat, jako duch se objevil z hlubin. Lekl jsem se – a to pořádně. Až později, když na břehu procházím záběry z kamery, zjišťuji, odkud se ke mně vlastně připlížil. Jeho nenápadný pohyb pod vodní hladinou byl dokonale maskovaný.
Po krátkém setkání sumci mizí v temnotě a já se vydávám zpět, stejnou trasou, jakou jsem přišel. Tentokrát mířím opačným směrem – k linii stromů, kde ve větvích často odpočívají štiky. A opravdu, i dnes tu pár pěkných kousků vidím. Bohužel kvůli zakalené vodě se ke mně příliš nepřibližují. V čisté vodě mě nechají připlavat téměř na dosah, ale dnes se drží opatrně stranou. I přesto je nádherné být svědkem jejich tichého života, i kdyby jen na okamžik.
Po 63 minutách opouštím vodu. Nad hladinou už sice neprší – ale jen na chvíli. Sotva se stačím převléct, déšť se znovu vrací.
A tak končí dnešní výprava do světa pod hladinou. Deštivý den se změnil v nezapomenutelné setkání s podvodními obyvateli. Díky za to – a přeji i vám hezkou podívanou.
Napsat komentář