Od lomu Mašovice až po Gulášku
Potápění u nás i na Slovensku má pořád co nabídnout. Každá lokalita je jiná a pokaždé přináší jiné zážitky – od čistých lomů přes klidná jezera až po živé podvodní světy. My jsme si udělali prodloužený víkend, abychom znovu navštívili známá místa a objevili, co se za poslední roky změnilo.
Lom Mašovice – návrat na známé místo
První zastávkou je lom Mašovice u Znojma, kde jsme byli už před pár lety. Tehdy tu byla křišťálově čistá voda a překrásní sumci. Přijíždíme večer, hned se jdeme vykoupat a voda je pořád nádherně čistá – jen aby se ukázaly i ryby.
Ráno po sedmé hodině už jsme ve vodě a obeplaváváme celý lom. Bohužel po sumcích ani památky. Potkáváme jen hejna slunečnic pestrých a občas nějakého kapříka. Tak se zdá , že sumce místní rybáři dávno vylovili. Krátce po desáté balíme a míříme dál.
Gabčíkovo
Další zastávkou je Gabčíkovo. Známé svými průsakovými kanály, které vedou podél hrází.Tady jsme před dvěma lety zažili první potápění s užovkami. Tentokrát nám cesta z Mašovic po okreskách přes Rakousko a Slovensko zabere neuvěřitelné čtyři hodiny. A tak se kocháme krajinou.
I takhle se dá rybařit na řece Moravě z Rakouské strany.
Uz se konečně blížíme na misto. Dnes je krásně slunečno, teplota 32 stupňů a tak nejdříve míříme k vodě za koupáním.
Po příjezdu ke kanálu je hned jasné, že voda není v ideálních kondici – na hladině se tvoří podivný šlem a chybi tu cca 50cm vody. Při pohledu na vodu by se tam asi jen tak někomu nechtělo.
Já to jdu přeci zkusit. Zanořuji se pod ten divný povlak co je na hladině a voda pod ním je překvapivě čistá . Dagi zůstává na břehu. Užovky bohužel nikde, potvrzuje se, že i tady byl ekosystém z velké části zničen.
A takhle to tu vypadalo před pár lety. Dnes už je to bohužel všechno pryč.
„Aquarea Čierna Voda – krásně čistá voda bohatý podvodní život
Na sobotní ráno máme v plánu ponor v krásném jezeře sportovního areálu Aquarea Čierna Voda. Toto místo známe z minulosti a těšíme se na čistou vodu i bohatý podvodní život.
V 7:30 jsme mezi prvními potápěči ve vodě a vyplácí se to – voda je nádherně čistá. Bereme si lehké sedmilitrové lahve, které nám vystačí téměř na hodinu. Pod hladinou potkáváme kapry, amury, sem tam štiku a dokonce i úhoře, který požírá menšího úhoře. Zážitek, který jen tak nezapomeneme.
Po obědě si půjčujeme nové lahve a jdeme ještě jednou – atmosféru Aquarei si chceme pořádně užít a uchovat v paměti.
Guláška – ponor v dešti
Naší poslední zastávkou je Guláška, kde nás vítá hustý déšť. Přesto nás místní základna https://www.gdz.sk/ Diving Zone přivítala velmi mile. Jezero nás ale asi nechtělo , v noci déšť neustává a ráno je obloha stále zatažená a leje a leje. Dagi se rozhoduje do vody nejít.Je půl sedmé ráno, oblékám ještě mokrý neopren a jdu na ponor.
Pod hladinou je voda mléčná a viditelnost slabá, skoro jako při nočním ponoru. I tak potkávám pár kaprů, štiku, spoustu slunečnic pestrých a dokonce sladkovodní medúzky. Po půl hodině to vzdávám a jdu zpět na břeh.
Dáváme rychlou snídani a vyrážíme zpět k nám na západ Čech.
Je druhý srpnový víkend a my vyrážíme zase pod hladinu naší přehrady. Dnes je vidět i ze břehu ,že to bude opravdu extra kalné. Nicméně ryby tam určitě budou i přes tu špatnou viditelnost. Dnes s sebou beru mojí ženu Dagi, aby se podívala na tu krásu. Protože vždycky říká ,,Ty jsi zase viděl něco pěkného a já nic ,,tak říkám, dnes půjdeš se mnou . Ona sice ty kalné vody nemá ráda ale dneska to snese a bude to stát určitě za to.
Hned po zanoření vidíme nebo spíš nevidíme pomalu nic, Je to opravdu silně zakalené .Viditelnost je tak maximálně metr +. Ještě že jsou pod hladinou natažené linky těmi správnými směry, aby jsme trefili na ta pěkná místa. Bez nich by to absolutně nešlo. Jak klesneme pod hloubku 7 m je vidět tak půl metru . Hned u prvního vraku potkáváme hejno malých okounků. Teď už vplouváme do stromořadí a v téměř v každém stromě jsou krásné ryby. Hned na prvním stromě nás vítá malej sumeček
A co další strom, to buď candát a nebo hezká štika. Na zakončenou na posledním stromě na nás čeká majestátní sumec. Tady náš ponor pomalu zakončujeme, protože viditelnost je opravdu špatná. Během pár vteřin co jsem se otočil, tak zjistím , že za mnou nikdo není. Vracím se na poslední místo, kde jsme se viděli, ale nikdo nikde. Teď už je to na každém z nás. To se bohužel v kalných vodách stává. Já nabírám směr na místo, kde jsme vlezli do vody. Dagi si musí poradit sama, je to zkušená potápěčka. Po zhruba třičtvrtě hodině jsme nakonec oba na břehu. Bylo to kalné, ale krásné, protože v těchto vodách člověk nikdy neví co na něj vykoukne. Přejeme oba hezkou podívanou.
Sport v Chebu
