Je konec června a já s Dagi se rozhodujeme vyrazit na prodloužený víkend do Rakouska – a jak jinak než za potápěním. Tentokrát máme v plánu navštívit známé jezero Attersee a jezero Langbadsee . Cestou se chceme podívat také k jezerům Mondsee, Traunsee a Wolfgangsee
Naše cesta začíná ve čtvrtek a Rakousko nás hned na uvítanou přivítá pořádným deštěm. Přesto se nezdráháme a míříme přímo k Attersee, kde víme, že není problém zaparkovat téměř kdekoliv. Zde přespíme a připravíme se na první ponor.
Původně jsme chtěli udělat krátkou zastávku u Mondsee a podívat se do vody, ale brzy zjišťujeme, že je téměř nemožné někde zaparkovat. Všude jsou samé soukromé pozemky a přístup k vodě je jen na několika málo místech. Nezbývá než pokračovat dál.
Ráno se probouzíme u Attersee, počasí se trochu umoudřilo – i když je pouhých 15 °C a zataženo. Vyrážíme na lokalitu Nussdorf, kam se vždy rádi vracíme.
Je to nenáročné místo ideální i pro pohodové potápění. A tentokrát nás překvapilo množství ryb – tolik rybiček pohromadě jsem na žádné jiné lokalitě na Attersee snad nikdy neviděl. Připadali jsme si skoro jako v moři. Přikládáme krátké video z našeho ponoru, abyste si mohli atmosféru vychutnat s námi.
Po krásném ponoru se rozhodujeme, že zbytek víkendu věnujeme turistice.
Vyrážíme na jezero Traunsee . Kde je pod vrcholem Traunstein krátká turistická stezka podél jezera kam se chceme podívat.
Kdo se chce podívat výše tak tady má mapku, my tam už byli je to cesta tak na 5-7 hodin.
Odtud vyrážíme na jezero Langbathsee ,kde jsme chtěli přespat do druhého dne. Ale bohužel nebo spíš bohudík cestou potkáváme čecha který nás upozorňuje ,že se tam již spát nesmí. Před jezerem je instalována parkovací kamera. Pokud zůstanete přes noc nepočítá vám to 70 Eur a to fakt nechceme. Naše zhruba 3 hodinová zastávka nás stála asi 3 Eura. Pro potápění na jezeře je třeba mít zaplacené povolení. A i kontrola že máme zaplaceno byla.
Další zastávkou je jezero Wolfgangsee. Najít zde místo na přespání je ovšem ještě větší výzva než u Mondsee. Nakonec se na nás ale usměje štěstí a objevujeme šikovné parkoviště kousek od hřbitova, kde jsou dokonce k dispozici toalety. Parkovné je 10 eur na den, což je na zdejší poměry doslova výhra.Kousek pod parkovištěm se nachází i veřejná pláž, jedno z mála míst, kde je možné se koupat – jinak jsou břehy jezera opět převážně soukromé a nepřístupné.
Druhý den ráno vyrážíme na místní ozubnicovou dráhu – legendární zubačku na vrchol hory Schafberg. Už samotná jízda je zážitek a výhledy nahoře doslova berou dech. Počasí se vydařilo na jedničku – nádherně jasno a teplo, takže jsme si panoramatické pohledy na všechna okolní jezera opravdu užili. I když jízdenka na zubačku není zrovna levná, výhled rozhodně za tu investici stojí.
Na vrcholu máme zhruba dvě a půl hodiny, což je akorát na procházku i něco dobrého k snědku. Cestu dolů si pak zpestříme jízdou replikou původní parní lokomotivy – skvělá tečka za víkendovým dobrodružstvím.
Dole u jezera je malá restaurace kde dělají skvělé burgry a to je zakončení našeho výletu na vrchol.
Tím naše červnové rakouské putování končí. Plní zážitků míříme zpět na západ Čech – spokojení, že jsme si užili potápění, přírodu i krásná místa, a už teď přemýšlíme, kam vyrazíme příště.Brzy se sem vrátíme…..
Dnes nás čekala extra Kalná voda, ale o to dechberoucí setkání. Beru kamaráda Olivera čerstvého potápěče který má krátce po kurzu na jeho první samostatný ponor. Pod hladinu naší krásné Jesenické přehrady. Z hladiny vypadala voda překvapivě čistě, avšak po zanoření se ukázala její skutečná tvář. Už ve třech metrech hloubky se viditelnost ztrácela – sotva byl vidět metr před sebe.
I přes tuto kalnost nás čekalo nezapomenutelné setkání. Krátce po zanoření jsme dorazili k vraku plachetnice, kde jsme objevili dva překrásné sumce. Klidně odpočívali mezi troskami a působili téměř majestátně.
Pokračujeme dál naší oblíbenou lokalitou a v korunách zatopených stromů zahlédneme stín. Připlaveme blíž – a tam, ve spleti větví, stojí nádherná štika. Kupodivu nás nechává přiblížit se velmi blízko, což je v kalné vodě spíše výjimka. Obvykle bývají štiky v takovýpodmínkách velmi plaché. Společnost jí dělal malý sumec, který také o.
Po téměř hodině vyplouváme na hladinu. Byl to nádherný ponor, plný krásných setkání. Ale je zřejmé, že voda v Jesenici se zhoršuje – je stále kalnější a viditelnost se den ode dne zmenšuje.
Sport v Chebu
