Dnešní den se na Jesenici se od rána nesl ve znamení pochmurného počasí. Déšť střídal vítr a obloha zůstávala zatažená. Ideální čas zůstat doma… ale pro mě znamenalo tohle sychravé počasí jediné – ideální podmínky pro ponor. Pod vodou totiž nefouká a ani neprší. A tak jsem se vydal sám do hlubin.

Cílem dnešní cesty byl Sumčí strom, dobře známé místo pod hladinou. Klesám do hloubky 6,5 metru a po zhruba dvanácti minutách klidného plavání jsem na místě. Strom je na svém obvyklém místě, pevně usazený v hlubinách jako němý strážce podvodního světa.

Chvíli se rozhlížím. A ve větvích stromu zahlédnu dva malé sumce – ještě miminka , ale už teď nádherná stvoření. Sleduji je s tichým obdivem, když v tom se mi znenadání před obličejem objeví obrovský sumec, odhadem přes jeden metr dlouhý. Vůbec jsem ho neviděl připlavat, jako duch se objevil z hlubin. Lekl jsem se – a to pořádně. Až později, když na břehu procházím záběry z kamery, zjišťuji, odkud se ke mně vlastně připlížil. Jeho nenápadný pohyb pod vodní hladinou byl dokonale maskovaný.

Po krátkém setkání sumci mizí v temnotě a já se vydávám zpět, stejnou trasou, jakou jsem přišel. Tentokrát mířím opačným směrem – k linii stromů, kde ve větvích často odpočívají štiky. A opravdu, i dnes tu pár pěkných kousků vidím. Bohužel kvůli zakalené vodě se ke mně příliš nepřibližují. V čisté vodě mě nechají připlavat téměř na dosah, ale dnes se drží opatrně stranou. I přesto je nádherné být svědkem jejich tichého života, i kdyby jen na okamžik.

Po 63 minutách opouštím vodu. Nad hladinou už sice neprší – ale jen na chvíli. Sotva se stačím převléct, déšť se znovu vrací.

A tak končí dnešní výprava do světa pod hladinou. Deštivý den se změnil v nezapomenutelné setkání s podvodními obyvateli. Díky za to – a přeji i vám hezkou podívanou.

Dnes, 7. června, jsme se s Dagi ponořili do kalných, ale kouzelných vod naší krásné Jesenické přehrady. Už při pohledu z hladiny bylo jasné, že viditelnost nebude ideální – voda se po dešti dost zakalila, průhlednost sotva dva metry. Přesto to byl zážitek, který nám doslova vzal dech.

Jakmile jsme se ponořily pod hladinu, otevřel se nám fascinující svět skrytý běžným pohledům. Mezi temnými siluetami podvodní vegetace jsme potkaly několik překrásných sumců, kteří klidně odpočívali ve větvích stromů. Nedaleko se ladně mihla štika, tichý lovec těchto vod, a z hlubin se vynořil i krásný candát se svým typickým pruhovaným vzorem.

I když se nám podmínky mohly na první pohled zdát nepříznivé, každé setkání s podvodním životem bylo vzácným okamžikem. Ticho pod hladinou, tajemná atmosféra a přítomnost těchto ryb nám připomněly, jak bohatá a pestrá může být příroda i tam, kde ji nečekáme.

Dnešní ponor byl nejen o objevování, ale i o hlubokém propojení s vodním světem. Jesenická přehrada opět ukázala své kouzlo – a my se už teď těšíme, jaké to bude příště.

Přejeme hezkou podívanou.